Turistika ve VT
Ve čvtrtek 11.7.2008 v 16.10 jsme já Rybí drak alias Děda a Dračí kamzík nasedli nebo lépe nalehli do vlaku a spíce drkali se nocí na východ.
V 5.20 jsme osmoceně vypadli z vláčku. Dotírali jsme u okýnka krámku s potravinami, až se paní smilovala a prodala nám dvacet rohlíků, paštiku a salám i sýr. Bohužel nebyly vhodné a tedy žádné bombony. To asi nakrklo Dračího kamzíka.
V 6.15 jsme se motali staveništěm kolem Štrbského plesa.
Po celý výstup na Kriváň jsme potkali několik živáčků. Nejprve svištíka, tlouštíka. Nebál se nic. Pak nás dovedl k obřímu tlouštíkovi. U rozcestí pod hřebenem byl velký havran. Posedával a něco kvíkal. Neměli jsem na povídání čas.
Krásné chladné a slunné počasí. Za asi dvě hodinky jsme po hřebeni vystoupili ke dvojitému kříži. Nahoře byl jeden kluk, co tu čekla hodinu. Chtěl foto. Tak ho měl.
Dolu jedním tahem. Vedro stoupalo, nohy trpěly a nálada klesala. V boudě na Troch studničkách Dračí kamzík odmítl pokračovat do Koprové a Hlinické doliny a dále k Hincovu plesu a dolu Mengusovskou a pak nahoru na chatu pod Rysy.
Jdu sám a DK odchází na bus. Je mi to doceela líto.
Hrnu se jak velká voda po asfaltu. Nevadí mi to. Za Kmeťovým vodopádem někdo zafrká. Leknu se. Tak mě má medvěd. Taková smůla. Otočím se utrašeně a třeštím oči na DK. Nechtělo se mi věřit, že při mém 95% tempu mne dohonil. Mám radost.
Ve velké pohodě jsme vystoupali překrásnou Hlinickou dolinou a seběhli k Hincovu plesu. Jaký hnus je sestup Mengusovskou od Hincova plesa. Od rozcestí na chatu se probíráme a letíme nahoru.
Ahoj Jarouši. Jak se máš?
Předbíháme dvě dvojky, a to ještě před nosičskou zkratkou.
Pivo, horec, pivo. Buchty na pare. Pivo. 1700,- Ks prosím. Co?! Viktore? Tolik?!
Spíme na posteli. Ráno posnídáme a v 8.30 se suneme na Popradské. Kdo to zatáčí k vodopádu? Ahoj Pavlínko.
Kolem desáté odcházím sám do serpentin na sedlo v Ostrve. DK odmítá jít po magistrále na Brnčálku. Viktor říkal že je to je moc daleko. Ba ne. DK to šel s těžkým batohem před měsícem. Přespal v Batizovské dolině a pak došel na Brnču. Teď jde raději povídat s Jaroušem ke karavanu. Odchází až před jednou.
V sedĺe jsem za půl hodiny. Traverzuji kolem masivu Tupé, pak vidím suťovisko do Lučného sdla a pak se překulím k Batizovské. Nahlížím do Gerlachu. Vzpomínám na Stanislawa při pohledu na Kostolík. Na plotnách na prahu plesa utahuji pohory. Zamezuji tak počínající tvorbě mozolu na patách.
Poklusem se blížím k Slezáku. Bílý dům obkroužím a zhnuseně přeněhnu černý asfalt. Něco pojím u rozcestníku za chalupou a valím na Hrebienok. Nepříjemné klesání lesem k rozcestí. Nechtělo by se mi na Slavkovský 4.15 hod.. Na Hrebienku jsem nucen koupit vodu.
Dále po červené jen dvě hodiny na Skalnaté. Jsem tam co by dup. Pojím před Skalnatou chatou. DK mi volá, že se tu nesejdem, protože se nevyzná v jízdním řádu. Projdu infrastrukturou a stoupu po prknech mezi úzkokolejkou. Konečně trochu hory.
Do Svišťového sedla jdu prakticky sám. Obhlížím sestupovku z Kežmaráku.
Bum bum prásk. No jo, olina Zeleného plesá má svoje klima. Jde to přes Kežmarák. Pár ceprů v teniskách předbíhám včas před roklí. Když zatáčím do rokle, motá se tam další cepr. Dupe přede mnou. Je to ale velký kamzík. Zdravíme se. On jde římsou doprava nohoru, já k řetězům. Vzpomínám na DK, který měl řetězy pod sněhem. Později mi řekl, že se spustil dolu po zadku.
Na chatě jsem si objednal pivo v půl šesté ještě před oficiální večeří. No Viktore? Je to daleko? Danka měla premiéru na baru a tak jsem si s ní dal slivku a pak sám x broviček a y budvarů.
No teda. DK za hodinu dvacet vyletěl z Bielej vody. Úctyhodné. Pivo, borovičku a pak pivo a do toho kotlíkový guláš. 1450,- Ks. Co? Tloik? Nedám!! Nemám. No tak teda moment aha tady to teda je.
Na baru Diňo Kuráň, Maťo Hojger, Paľo Jackovič a další borci hlučně relaxovali. DK se dotázal Paľa na spit. Kolektiví debata vyzněla ze všech úst asi takto:
Mali ste iba smolu. To se stane jednomu z tisíce. Spity jsou tu všude. Alpy jsou jich plné.Věří jim. Palo například osadil do stropu a hodil těžkou držku. Vydržel. Víc se o tom nikdo nebavil. Snad že by bylo dobré nepoužívat dále samozatloukací nýty.
V neděli relax na chatě. Sledovali jsme Jackoviče jak leze Rybičku Šmída (pravděpodobně). Za sedm hodin zmizeli na Nemeckém žebříku.
Do Popradu v 18.00 z Bielej vody a hybaj do Haligandy. Opálený horolezec, pivo a pivo a pivo.
Dobíháme ve slejváku a blýskání na nádraží. Naštěstí jen 50 metrů. S mírným spožděním uleháme na lůžko a spíme drktaje nocí na západ.
Hore zdar
PS: Puškáš na Galérku a Wéberovka nás čekají v srpnu a září. Za týden letíme do Bergellu.
