Držka 22.1.2007
Trochu blíže k tomu, co a jak se stalo. Je to povídání trochu obšírné, ale snad to nebude zájemcům o info vadit když je to od autorů té zbytečné držky: Dolina Zeleného plesa 22.1.2007. Ráno je mínus šest. To bude jazda. Hned po snídani balíme. Mišo a Kapo i Dušan s horoškolou vyrážejí na Svišťovku na ledy. Jdeme chvíli v jejich stopách, ale je snažší jít mimo, jelikož zmrzlý sníh krásně nese. Lehce stoupáme nad Čierné pliesko a jsme u nástupu. Ovčia stezka na zahájení týdenního lednového lezení. Zkouším lopatou zvětšit plošinku ve štandu, ale sníh je zmrzlý natolik, že se musí kopat zbraní. Nedočkavě se navazuji a již stoupu sněhovým polem k nástupnímu koutku. Dohrabu se k prvnímu štandu u kosovky a zabuším jeden plech a pak pořádnou skobu do zaledněné spáry. Michal je za chvíli u mne. Odlézám doleva nad výšvih. Popolezu pár metrů po travách a dostanu se k traverzu skálou ve stěně vpravo. Doleva to padá do komína. Krásně vychází pevná zmrzlá tráva pro zásek zbraně i stupy v čisté skále nebo pevném ledu na přední hroty. Nalezu do stěnky a klidně postupuji vzhůru. Čeká mne ještě překrok doleva do trav přes vyústění komínku a jsem v travách pod žlábkem. Vidím do sedélka na vrcholu cesty. Aha, tak ten traverz bylo klíčové místo. To je jazda. Poslední jištění je sice krátká bídná skobka dole v traverzu, ale lehký terén přede mnou mne uklidňuje. Postupuji po předních hrotech a místy rozporem. Zbraňky se hluboko a pevně zasekávají do zmrzlé trávy. Dolezu do sedélka. Za ním je sestup no Německý žebřík. Přede mnou vlevo je rozlámaný hrot. Tady se dá štandovat za smyčku. Já ale vím od Barbory, že Dušan tu nedávno osadil nový nýt. Dá se z něj slanit jak na Německý žebřík, tak zpět výstupovou cestou. Sedám si obkročmo v sedélku a hledám ten nýt. Točím hlavou o třistašedesát stupňů kolem dokola, ale nýt nevidím. Mám z toho mindrák. Vloni ve Weberovce jsem vůbec nenašel ve třetí délce erární štand vyrobený ze dvou nýtů a řetízku. Už jsem to skoro vzdal, když tu poněkud výš nad sedélkem ve stěnce vpravo na Dolný strážnik vidím zářící velkou zlatou plaketu. Osadil ho Dušan. Nepochybně jeden z nejlepších současných instruktorů horolezectví na Slovensku. Slepě se mu však nepoddávám. Odsednu až po té, co zaseknu oba cepíny do trávy pod stěnkou a hlavně se usadím na straně do Německého žebříku. Když padnout jak taška (oblíbený termín Miša Kompauera), tak raději sem. Přímo pode mnou je skoro kolmá stěnka tak deset metrů nad sněhem Německého žebříku, který prudce klesá dolů k vyústění žebříku. Plánujeme sestup řebříkem pokud to bude možné. Včera na chatě jsme probírali jeho stav. Každou chvíli se čeká, že to vyletí. To je pak šupec. „Jistím.“ „Lezu.“ Michal nespěchá a vychutnává si parádní mixové lezeníčko. Máme dost času. Na odpoledne plánujeme přesun na ledy ve Svišťovce. Na obloze se nasouvají šmouhy oblačnosti a otepluje se. Fotím a natáčím Michala ve žlábku pod sebou. Doleze do sedélka. Rovnáme se ve štandu, moc místa tu není. Beru si ho do HMS ve štandu. Sestupuje na Německý žebřík. Pěkně a jistě chrupe zbraňkami a za chvíli je dole pode mnou tak patnáct metrů na Německém žebříku. Lano se odvíjí a Méďa mizí za skalní kulisou. „Dober!“, ozve se docela urgentní zavolání. Dotáhnu na těsno a už slyším hudrujícího Dračího Michala jak se sápe zpátky. „Tudy v žádném případě!“. Propadl se do pasu pod zmrzlý sníh, který v levé části praskl a pod ním bylo něco jako hnojiště. Po chvíli provazujeme slaňovací smyčku a protahujeme naše dvojčata na slanění výstupovou cestou. Svázat konec a šup lano do doliny. Michal stojí těsně nade mnou a zakládá reverzo a ještě prusíka do nohavičky. Jsme uvolnění a klidní. „S pánem“, to je naše slaňovací hláška. Vidím periferně Michala nad sebou proti obloze. Udělá pár kroků pozadu směrem do sedélka. Chtěl nejprve sestoupit do sedélka a pak natraverzovat do spádnice slanění. „Křup“. Ten nýt praskl. Jednoduše a bez varování jako když na bundě odepneš cvoček. Michal padá po zádech do sedélka. Vidím ho pár metrů pode mnou jak žuchnul na batoh. „Kurva“, stačil ještě okomentovat první metry pádu. Jeho tělo jakoby neví kam se podít. To vidím již rozmázlé v pohybu mého těla, které se strhlo přes moji pravou nohu zaseklou hroty maček do strmé trávy. Díky spojení přes odsedku, smyčku v plaketě a lano vedoucí ze slaňovací smyčky ke Kamzíkovi jsem ho poslušně následoval do doliny. Moje původní tušení, můj instinkt se naplnil. Moje postavení mělo teď cenu života dvou lidí. Již při letu vzduchem jsem si uvědomil, a to bez emocí a strachu, že je v pořádku směr našeho pádu. Neletíme sto metrů, ale jen na ten zlatý Německý žebřík. Než jsem stačil dopadnout do sedélka, Michal se vydal na další cestu, tentokrát kolmo dolu stěnou. Podmetl mne s rukama po mne vztyčenýma, když jsem byl těsně u něj. Dopadl jsem hlavou dolu na hruď. Že tam byla také moje levá ruka jsem se dozvěděl až po ohledání zranění dole po zastavení. Viděl jsem rychle ubíhající skálu a její lišty a pěkný mixový terén pode mnou. Současně jsem viděl, teď již vpravo ode mne, Michala jak se podobně se žuchanci přenáší přes výstupky stěny. Za letu na mne kupodivu mluvil: „Pozor! Padáme! Jsi v pořádku!?“ Michal a já jsme dokončili společný kotrmelec a dopadli na rampu Německého žebříku. Zatmělo se mi před očima, asi jsem padl přímo hlavou. Později uviděl Michal v hlubokém korytu krev. Moje přilba PETZL se svezla dopředu a prosekla mi kůži mezi nosem a čelem. Vystřelilo nás to a fičeli jsme dál. Vpravo těsně na mně byl Michal. „Jsi v pořádku?!?“, vykřikoval a asi mne chytal rukama. Viděl na mne a těsně za mnou na skálu ohraničující žlab zleva směrem pádu. Mně se otevřel pohled dopředu na tobogán, který se najednou rychle rozšířil a ukázal černou skálu dole před námi. Svištění náhle ustalo. Vykolejený vláček zastavil. Necítili jsme žádnou bolest. První moment nepatřil bolístkám. Tělo nic necítí. Spíše obavě z hrozby laviny. Opakovaně jsme vstávali a zase padali nakrátko spojeni zamotáni do smyček. Lano se za námi vytáhlo z komína Ovčí stezky a leželo netečně nad námi. Žádná extra panika neproběhla. Snad jsme ještě ani nestáli a já jsem chrlil strašně sprostá slova. Těsně před očima totiž byla na konci lana naše slaňovací smyčka a v ní ta velká zlatá plaketa. Šlo to ze mne spontánně. Michal mne nutil podívat se na ruku, protože jsem byl trochu od krve. Necháme to až na dolu. Michala bolela noha. Měl ji probodnutou cepínem PETZL nahoře ve stehně. Já měl před slaněním zbraně na batohu, Michal si je dal bohužel hrotem dopředu na sedák. Uklidnili jsme se celkem. Rozmotali se a já začal první sestupovat z temene závěrečné muldy žebříku. Bylo to docela strmé a zmrzlé. Normálně by se člověk jistil cepínem. Šel jsem pod vlivem endorfínů jistě jako po rovině. Praštil jsem batohem na kamenný splaz a pozoroval Kamzíka, jak zkouší stáhnout lano. Ztěžoval si na bolest nohy. Lano nechal svému osudu a sestoupil za mnou. Vrátil jsem se nahoru pro lano středem muldy. Pomáhal jsem si ručkování a cítil vtíravou bolest vlevo na hrudi. Jsem asi dost domlácený. V nemocnici v Popradu ukázal rentgen nalomené sedmé žebro. Nechtělo se mi nějak až nahoru do místa pádu. Byl jsem rád, že jsem lano vyzvonil a hodil je dolu. Sjelo jako had. Znovu jsem měl pocit absolutní jistoty při scházení středem zmrzlého žlabu. Zlatý Německý žebřík. Michal zářil a napřáhl ruku, kterou jsem pevně stiskl. 22.1.2007 máme prostě další narozeniny. Nerozhoduje štěstí, ale rozhoduje způsob uvažování a s ním spojené chování. Být vychytralý jako lišaj a podezřívavý jako krysa. Poslouchat instinkt. Nespoléhat 100 % na nic. Nepodlehnout zázračným iluzím nebo přáním být někde jinde jen proto, že si to přejeme. Být plně duchem přítomen a každou sekundu kontrolovat sebe příšernější situaci. Vydávat ze sebe neustále maximum, co je možné a co je potřebné pro správné vyřešení. To je asi princip přirozeného výběru. Michal rozřízl, se značnou obavou co uvidí pod látkou, nožem goráče na stehně. Vykoukla krvavá díra ve stehně s cárky kůže a masa. Naštěstí bez většího krvácení. Zoubky hrotu cepínu udělaly své. Použití lékárničky připomínalo trochu amatérské zdravotníky. Velmi neohrabaně jsme vydolovali náplast a gázu. Naštěstí nekrvácela žíla ani tepna. To by byla jiná mela. Čtvereček gázy přelepený náplastí alespoň částečně zakryl otevřené zranění. Já se podíval na krvácející předloktí levé ruky. Rozseklý plandající krvavý kus kůže vypadal sice zevně odporně, ale já cítil, že je to fakt jen kůže. Všechny klouby, šlachy a svaly fungovaly bezvadně. To jsem poznal při smotávání lana a nasazování plného batohu na záda. Oba jsme měli potrhané goráče od maček, asi jak jsem se vzájemně okopávali. Díky tomu, že jsme oba padali stěnou hlavou napřed, nedošlo ke zlomení nohou nebo rukou a okopávání mačkami bylo v mezích přijatelnosti. Blahodárně působil batoh, který tlumil nárazy Dračího Michala padajícího nejprve po zádech a pak po boku. Mimochodem, Německý žebřík vede od kotle 1986 nahoru k Ušaté věži a dolní část pod kotlem se správně jmenuje Zlatý žebřík. Na chatu jsme dorazili kolem třetí odpoledne. Váhání zda volat horskou jsme po ošetření tržných ran ukončili dávkou borovičky. Danka mi ruku sešila jednoduše dvěma motýliky z náplasti. Doktor v úrazové nemocnici v Popradu ji pak pochválil a sestra po návratu domu dokonce chtěla, po shlédnutí krásné jizvy, vyndávat stehy. Mimochodem nejlépe léčí kyslík. Tedy žádné obvazy a náplasti, pěkně nechat přírodně schnout. Noc byla krušná. Tolik boroviček zalévaných pivem nemůže hlava a žaludek vydržet. Faktem je, že tělo se rozleží a začne bolet až další den. Ten byl stoprocentně sanitární. Celý den jsme zašívali roztrhané goráče a doslova lízali si rány. Johny nám projel skůtrem stopu až k chatce a s úsměvem nám podal ruku na rozloučenou. Miško a Kapo, ti opravdoví nejlepší kámoši do nepohody, nám pomohli vyšlapat v čerstvě nakydaném sněhu stopu a snést svině až dolu na Bielu vodu. A tak zase příště hore zdar. Slávek a Michal
Komentáře
Přehled komentářů
DODAVATEL: XYZ
STATUTÁRNÍ ZÁSTUPCE: xyz
ZAVAZUJEME SE VE SVÉ ORGANIZACI DOBROVOLNĚ RALIZOVAT NÁSLEDUJÍCÍ:
A DODAVATEL PŘEVZAL A ŘÍDÍ SE POLITIKOU SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI HERKUL SPOL. S R. O.
B DODAVATEL PŘEVZAL A ŘÍDÍ SE ETICKÝM KODEXEM HERKUL SPOL. S R. O.
C DODAVATEL ZAVEDE POŽADAVKY SA 8000 V OBDOBÍ OD: 2007 DO: 2009
ZA DODAVATELE: Novák Jan
DATUM: 7.7.2007
Re: souhlas s požadavky STANDARD XY
(michal, 19. 1. 2012 12:25)to je řečí, to je formalit kvůli jednomu kotrmelci
Re: Re: souhlas s požadavky STANDARD XY
(Slávek, 19. 1. 2012 14:41)Milý Michale, vždyť Ty jsi přesně, opakuji přesně, trefil hřebík na hlavičku. Je zbytečné cokoliv skutečné dělat. Proč to? No není to vůbec potřeba. Proč to není potřeba? Ne jen že to vše je mrtvá záležitost kdesi hodně v dálavách vesmíru, ale ani to nestálo za řeč. Stalo se. Jsou daleko horší maléry. Dopadlo to opravdu dobře pro všechny. Ano, to je řečí kvůli jednomu kotrmelci. Příště v podobném případě stačí setřepat sníh a jít hned na další tůru. Třeba jen na Malý Kežmarák sestupovkou nebo tak nějak podobně. Na shledanou v Tatrách. Slávek
Treba zuby vybiť?
(Rybí Drak alias Dedo, 2. 10. 2008 16:37)Poslední dny září jsme já a Dračí Kamzík traverzovali pod severní stěnou Kežmarské kopy. Táhla nás tam touha podívat se na místo předloňského pádu se "slaňovacím" nýtem ze sedélka nad Ovčí stezkou. Svorně jsme nadávali při výstupu roklí po mokrých skaliskách se sněhem a sutí. Někdo sundal řetězy, leží tu v chumlu pod výšvihem. Nad ním je vidět sedélko. Dračí Kamzík v teniskách stoupe po travách až do sedélka. Vedle díry po ulomeném nýtu trčí v hladké plotně nový lepený nerezový PETZL borhák. Fotíme a natáčíme a vzpomínáme na naše kotrmelce. V letních podmínkách by jsme místo zastavení na muldě sněhu padali kolmo dolu do rokle dalších dvacet metrů a asi by jsme tu již nikdy znovu nestáli. Tehdy jsme dostali několik dobrých rad. Jedna z nich od autora osazení spitu zněla: "Byla to vaše chyba, měli jste si dát dva body na slaňák". Míša opět slaňuje z jednoho borháku a já stojím nad posledním výšvihem. Jsme v pohodě, ale je nám tak trochu hořko. Na chatě pak někdo řekne: "Zuby mu treba vybiť". Metodik oddílu zase kroutí naštvaně hlavou a mezi zuby cedí cosi nepěkné. Zdá se, že začíná třetí dějství.
Co následovalo
(Slávek, 21. 12. 2007 14:05)Rozbor materiálu, který nechal udělat James - bezpečnostní komise - ukázal na vadný materiál. Materiál neměl potřebné vyzikálně-mechanické vlastnosti pro pádové zatížení. I podle návodu se smí používat SPIT pouze k jeslyňářství, a to ne do standu, ale pouze pro usměrnění lana při vybočení ze spádnice. Na lezci.sk byla obšírná diskuse a ukázalo se, že jesou ve VT stovky spitů. V jamesáku vydala BK james varování před používáním. Vyzvala všechny k poskytnutí informací o osazení cest s tím, že se přejistí (lepením). Dušak Zajac všechny svoje cesty "přelepil". Celkový výsledek anabáze = posun bezpečnosti při použití pevně osazených jištění do kladných hodnot.
fffffffffffff
(fffffffffff, 3. 7. 2007 15:46)mezích přijatelnosti. Blahodárně působil batoh, který tlumil nárazy Dračího Michala padajícího nejprve po zádech a pak po boku. Mimochodem, Německý žebřík vede od kotle 1986 nahoru k Ušaté věži a dolní část pod kotlem se správně jmenuje Zlatý žebřík. Na chatu jsme dorazili kolem třetí odpoledne. Váhání zda volat horskou jsme po ošetření tržných ran ukončili dávkou borovičky. Danka mi ruku sešila jednoduše dvěma motýliky z náplasti. Doktor v úrazové nemocnici v Popradu ji pak pochválil a sestra po návratu domu dokonce chwwqwefeeftěla, po shlédnutí krásné jizvy, vyndávat stehy. Mimochodem nejlépe léčí kyslík. Tedy žádné obvazy a náplasti, pěkně nechat přírodně schnout. Noc byla krušná. Tolik boroviček zalévaných pivem nemůže hlava a žaludek vydržet. Faktem je, že tělo se rozleží a
ěčrt
(ttřřčtžčžč, 3. 7. 2007 9:24)
Upozorňujeme na volný překlad SA 8000 k bnahlédnutí na www.herkul. cz
vedoucí programu ropzbojedoavatgel ěšěšč
ěššr
(twšěšr, 3. 7. 2007 9:22)
DODAVATEL: aaaaqa
STATUTÁRNÍ ZÁSTUPCE: dfwfqwefew
ZAVAZUJEME SE VE SVÉ ORGANIZACI DOBROVOLNĚ RALIZOVAT NÁSLEDUJÍCÍ:
SYSTÉMOVÉ POŽADAVKY NA DODAVATELE HERKUL SPOL. S R. O. PŘIJÍMÁME JAKO STANDARD kvality, ekologie, BOZP a sociální odpovědnosti PŘI PLNĚNÍ SMLUVNÍCH DODÁVEK A SLUŽEB PRO ORGANIZACI HERKUL SPOL. S R. O..
POTVRZUJEME, ŽE:
A DODAVATEL PŘEVZAL A ŘÍDÍ SE POLITIKOU SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI HERKUL SPOL. S R. O.
B DODAVATEL PŘEVZAL A ŘÍDÍ SE ETICKÝM KODEXEM HERKUL SPOL. S R. O.
C DODAVATEL ZAVEDE POŽADAVKY SA 8000 V OBDOBÍ OD: DO:
D DODAVATEL PŘEVZAL, SEZNÁMIL SE A ŘÍDÍ SE POLITIKOU KVALITY, EKOLOGIE, BOZP A SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI HERKUL SPOL. S R. O.
E DODAVATEL NENÍ V ROZPORU SE ZÁKLADNÍMI HODNOTAMI HERKUL SPOL. S R. O.
ZA DODAVATELE: wetggweč
DATUM:rěššěšr
souhlas s požadavky STANDARD XY
(jan jan, 3. 7. 2007 8:59)